Visita u nestora Gerty Zipsera


Návštěva nestora těšínského a později albrechtického tenisu


epilogue11–011

Plánovaná návštěva nestora těšínského a později albrechtického
tenisu se uskutečnila ve čtvrtek 8.7.2010 v 18h. Pod taktovkou Pepíka
Kupky, který nejdříve navázal kontakt s Gertou a také vše potřebné
zorganizoval, se další tři účastníci Láďa Smiga, Paul Ondračka a Miloš
Vavrys dohodli na nejvhodnější dopravě na místo určení (bicykl), což
bylo velmi důležité, protože od „žijící legendy“ není možno zpět
„motorem“, ale znalí věci vědí proč.

Lehkým úkolem byla otázka daru – co přinést, abychom jej potěšili,
když v současnosti nemůže hrát tenis (Pilsen Urquel). Pak už stačilo ve
střízlivém stavu, se startem od svatostánku, šlápnout v 17.30h do
pedálů, zastavit se v LIDLu pro tekutou českou stálici PILSEN v množství
více jak tuctovém a zazvonit ve Svibici u těch správných dveří. „Kdo
mě to budí ze spaní?“ Ozvalo se z vysokých pater. Byl to ON – Gerta.
A tolik jsme se obávali, zda jej poznáme! Byly to jen fámy. „Zamkněte si
kola v chodbě. Tu se krade.“
Přejeli jsme výtahem jeho patro, ale Gerta nám vyšel vstříc a pozval nás
s manželkou Věrkou dál.

První úkol byl předat dary. Cinkavé láhve jsme ukládali pod stůl
v obýváku. „Hoši, tolik? To já sám nevypiju.“ Někdo opáčil:
„Nemusíš to vypít dnes. Pij to postupně, třeba týden.“ Mezitím Paul
předával manželce legendy bonboniéru. Gerta začal stolovat orosený
RADEGAST a pověřil nejmladšího z naší grupy, aby víčkem uzavřený
žlutý mok otevíral jím podaným otvírákem. V tom náhle opět zmizel, ale
brzy se objevil s bílou baňkou tekutý slivky té nejvyšší kvality.

A tak jsme vyprávěli a vzpomínali na krásné chvíle posezení po
turnajích, soustředěních v Luhačovicích, opékání klobás, grilování
a došlo i na vtipy a památné výroky. Jeden z nich byl: „Svolal som celú
rodinu o polnoci na Silvestra a slavnostně im povedal: Už viac piť nebudem,
ale ani menej!“ Láďa na to povídá: „Gerta je takový zvláštní
fenomén, čím víc pije, tím líp hraje a to mohu osobně dosvědčit.“ Do
té dobré nálady nám švitořila andulka uzavřená v kleci „jinak by
ulétla ven.“, řekl Gerta. Vedle ní na skřínce byl pohár z krystalu –
Gertova nejcennější putovní cena z turnajů a na protější poličce byla
slůňata s chobotem vždy nahoru – „tak to musí být“, sdělila
nám Věrka.

Zjistili jsme, že těšínský nestor tenisové hry je připraven hrát,
ovšem nyní musí sehrát roli pacienta, který jde v blízké době na
operaci. Psychicky je na tom dobře a naše návštěva jej jistě hodně
potěšila a dodala sil. Odešli jsme po svých právě včas a dojeli
(kupodivu) bez újmy na zdraví zpět do tenisové arény, ale jen pomeldovat
jak na tom náš Gerta Zipser zdravotně je. Mnohé jsme tím jistě potěšili.
Gerto, vrať se opět – alespoň jako náš příznivec – do tenisového
chrámu! Přejí všichni i ti, jež neměli možnost Tě poznat!

candidate

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *