Terapie se musí uplatňovat shora


Magazín Tenis 9/2007 – rozhovor s předsedou tenisového oddílu TJ Slavoj Jiřím Pytelou


jiripytelaRodákovi ze Zlína prý odmala kolovala v žilách sportovní krev. Otec
závodně boxoval, maminka „válela“ na pivotu pod bezednými koši. Jiří
Pytela byl po rodičích také sportovně nadaným klukem. V tehdejším
Gottwaldově se říkalo, že na co sáhne, to mu jde. Zkoušel všechny možné
sporty. K tenisu „přičichl“ až v jedenácti. Hrál u stěny
s kamarádem, všiml si ho velmi dobrý trenér Miroslav Skládal, pozval ho na
kurt a do týdne mu udělal registraci. Jiří se rychle učil a zakrátko se
stal jednou z opor družstva mladšího žactva. Měl štěstí v tom, že
jeho strýcem byl Rudolf Tlusták, bývalý ligový tenista, který svému
synovci radil a pomáhal pilovat všechny údery.

Vy jste ale brzy raketu na dlouhá léta odložil

Tak brzy to zase nebylo. Pravda, v mladším dorostu jsem začal úspěšně
hájit fotbalovou svatyni a čas jsem dělil mezi tenis a fotbal. Pak přišla
vojenská prezenční služba. To jsem netušil, že raketu celých pět let
nevezmu do ruky. Narukoval jsem do Znojma, chytával za Rudou hvězdu, po
odchodu do civilu jsem ještě tři sezony hájil branky různých klubů
nižších soutěží.

Slyšeli jsme, že dlouhán Pytela byl specialistou na penalty. Zavzpomínejte!

Že bych byl specialistou, to bych neřekl. Ale je pravda, že jsem jich dost
chytil. Vzpomínám na zápas, kdy jsem zneškodnil dvě, tu druhou v poslední
minutě. Závěr fotbalové kariéry jsem prožil v divizním oddíle Slavoje
Český Těšín.

To už jste však býval vídán opět i na tenisové antuce.

V osmaosmdesátém jsem vzal raketu znovu do ruky a zcela propadl kouzlu
tenisu. Při zaměstnání jsem si „udělal“ dnes již neexistující
trenérskou „čtyřku“. Poté v roce 1992 v Ostravě „trojku“ a před
třinácti lety jsem složil v Praze úspěšně zkoušky trenéra II. třídy.
O dva roky později jsem se rozhodl věnovat trenérské práci v České
Těšíně na plný úvazek – profesionálně. V roce, kdy se lámalo
milénium, jsem byl navíc zvolen předsedou oddílu, kterým jsem dodnes.

Jakou filozofii prosazujete a uplatňujete?

To záleží, jaký hráčský materiál mám. Někdy jsem přísnější,
někdy shovívavější. Musím také vycítit náladu hráče či hráčky,
jejich duševní rozpoložení. I tomu pak podřídit přípravu. Není to jen
o tréninku, ale také o vztahu trenéra a jeho svěřenců.

Hovoříte o přípravě. Preferujete individuální či skupinový trénink?

Na to není rovněž jednoznačná odpověď. V určitých fázích sezony
je nutný individuální trénink – na srovnání úderů, někdy
i psychiky. Nezavrhuji ani přípravu dvou tří hráčů na kurtu. Musím se
ale vždy snažit, aby tréninková jednotka hráčům dala co nejvíce…

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *